Dojmy z Apple Special Event 2015

Tak je to za námi. Ale více nás toho očividně ještě čeká…

Předmě: 13″ iPad s ultra přesným stylusem, který je propojený s celým systémem – to chceš. Zároveň se však podařilo zachovat „finger-style“ ovládání a Apple Pencil je tak pouze cool nástrojem pro lidi, kteří ho ocení. Druhá polovina lidí, co si koupí tuhle našlápnutou placku to vezme spole se Smart Keyboard. A proč? Na co je vám větší plocha, když 9,7″ je z mojí zkušenosti ideální úhlopříčka? No je to jasné. Apple přehledně (KONEČNĚ!) rozdělil své portfolio a ten „starý dobrý“ Apple, který myslí na profíky (série Pro), částečně kreativní konzumenty (série Air) a konzumenty (série Mini + MacBook). A podle toho nabízí i příslušenství. Kdo si koupí plnohodnotnou klávesnici k obřímu dotykovému displayi, než aktuální majitel MacBooku a iPadu Air 2. Takový ten nomádský pisálek… A kdo si koupí stylus za 100$? No ten, co je graficky aktivní. Někdo může namítnout: „A na co mám asi jako Photoshop, Autodesk a další nástroje na svým výkonym notebooku?“ Apple ale jasně ukázal přidanou hodnotu. Jedna A4 placka, jedna tužka a tvořim kdekoli, kdykoli. Výkon na úrovni lepšího notebooku, takže argumenty typu „Tabletové verze SW jsou odlehčené desktopové varianty s omezenou funkcionalitou.“ jsou tytam.

Úplně slyšim ty odpůrce („jobsofily“), kteří budou tvrdit, že stylus a velký/malý tablet jsou naprd, stejně tak jako větší iPhony. Kulový. Konečně máte možnost výběru. Tři produktové série (Mini, Air, Pro) doplněné o několik stand-alone masterpieců hardwaru (např. iMac, MacBook, Apple Watch). Portfolio se konečně logicky uceluje. Copak jste si mysleli, že Apple bude navždy vyrábět jeden tablet/telefon, který padne všem? Jste si vědomi toho, že iPod byl zpočátku také pouze jediný?

A teď závěrem… Apple šikovně využil své pozice a už se téměř dostal do pozice, kde jsem si ho představoval před několika lety. Už dospěl. Po masivním osekání a restartu za Jobse konečně nastoupil nový Apple. S jasnou vizí a v podstatě pravý opak dosavadního působení Googlu. To je firma, která doteď bojovala s otřesným UI a chrlila jeden úžasnější nápad za druhým, které ale byly nehotové a dříve či později se jich zbavovala a zbavuje. Ano, jsou to inovátoři, ale stále se perou se svou minulostí. Fragmentace, to je halt démon… Velmi podobně na to dojem Microsoft. Konečně až nyní pod novým leaderem dostává jesnějí „cloud-first“ vizi. Google po redesignu také začíná nabírat nový směr a díky restrukturalizaci už nebude samotná značka „Google“ tolik spojována s nevydařenými experimenty (avšak častokrát velice úžasnými). Apple má již tento restart za sebou, což mu dává jistou výhodu a „fresh new look“. Je dobré si tyto věci uvědomit společně a v kontextu. Přeci jen technologický trh není „pouze Apple“ a opensource komunita. to ostatně elegantně dokázal sám Apple i na konferenci, když pozval na pódium kluky z Microsoftu (kteří prý něco vědí o produktivitě) a v podstatě tak potvrzuje vše, co jsem popsal výše.

Takže. Ačkoli Material Design je pro mne opravdu „sexy“ záležitost a inovativní přístup Microsoftu k operačnímu systému (který ovšem značně kopíruje styl Applu při přechodu na OSX), službám a hardwaru mě vskutku fasinuje, stále zůstanu věrný prý předraženým produktům (ačkoli jsem si vždy myslel, že 100% marže je základem fungujícího businessu – tak nevím, co všichni mají) jablečné firmy. Velice rád bych uspořádal debatu s nějakým googlákem a microsofťákem, kteří mají vkus a vědí i něco o širším technologickém kontextu. Někdo dobrovolně? 🙂

P.S. A ta telka mě fakt nadchla!

Advertisements

iTunes usecase – není to zas taková hrůza jak se říká

Rozhodně nelze tvrdit, že iTunes jsou bezchybným kusem softwaru pro správu hudební knihovny. Avšak vyzkoušel jsem asi desítku různých jiných správců hudební knihovny a nakonec jsem zvolil nejmenší zlo, jak se říká.

Vezmu to opět od začátku, jak bývá mým dobrým zvykem. Když jsem ještě používal Windows, skvěle mi fungovala klasická stromová struktura složek a souborů, uložená kdesi na externím HDD. Jenže to bylo v době, kdy se „empétrojky“ stahovaly po jedné z pochybných serverů a celá alba či diskografie jsem tehdy moc neřešil. To se ovšem začlo rychle měnit. Pirátil jsem o 106 a nakonec to vedlo k tomu, že jsem měl asi půl giga hudby, kterou jsem nikdy neslyšel. Na střední jsem si pomalu začal uvědomovat, že by bylo asi lepší fakt za hudbu tomu umělci něco zaplatit a s brigádami a startem iTunes Store v ČR jsem začal hudbu nakupovat. Asi tak jednou za půl roku jedno album a zbytek klasicky na CD. S koupí prvního MP3 přehrávače jsem zjistil, že by asi bylo fajn mít v ID3 tagu taky něco jinýho, než „TRACK 03“, „UNKNOWN ARTIST“ nebo moje nejoblíbenější „www.anymp3download.ru“.

Zrovna ve stejnou dobu jsem zjistil, že existuje něco jako iPod a že to hravě strčí do kapsy můj tehdejší „nejlepší MP3 přehrávač na trhu“ (nebudu jmenovat). Ještě jsem se rozhodoval, jestli si nekoupit Zune od Microsoftu. dost se mi líbil. Ale nakonec to vyhrál iPod Nano 2. generace a já tudíž potřeboval iTunes pro Windows. Tehdá mi to přišlo hrozný, protože vyplňovat všechny ty názvy byla fuška. Ale vyplatilo se. Hlavně jsem se u toho naučil pracovat s iTunes a některé principy se mi natolik zalíbily, že jsem začal koketovat s myšlenkou na koupi Maca. S prvním iPadem jsem věděl, že na Woknech zůstat nechci a vyčkával na vhodnou chvíli k nákupu. Mezitím mi přistálo v ruce bazarové 3GSko a iTunes Match, což pro mě byla naprosto úžásná služba. Samotné iTunes jsem jinak na nic jiného krom hudby nevyužíval. Záloha a synchronizace přes WiFi a do iCloudu všech mých zařízení fungovala sama, takže no stress. Jen občas jsem si poslal do iPadu filmy.

Všechno mi ale došlo až po switchi na iMac před asi třemi lety. Apple v iTunes pro Windows používal principů, na kterých je postaven OS X. Tedy je jasné, že user experience na Windows nikdy nemohl a nemůže být takový, jaký by si uživatelé přáli. A konečně jak to tedy vypadá dnes?

Důvodem mojí obhajoby iTunes je hlavně rychlost. Ano chápu, že to má takovou spoustu funkcí, že to vypadá hrozivě a první nastavení je dost hrůza. Nic příjemného. Ale po čase je to jednoduché. Pokud chcete používat produkty Applu, nejjedoduším způsobem je „podvolit se“. Je to ideální pro ty, kteří nechtějí řešit způsoby, jakým pracují, ale chtějí prostě pracovat. Jako bývalému Woknaři, co modifikoval snad každou píď XPček mi taky chvíli trvalo, než jsem si zvyknul. Je to ale jednoduché. Všude platí, že jakoukoli práci se soubory provádíte skrz nějaký program. Finder alias Průzkumník není téměř potřeba. Podobně jsou časté problémy s pravým kliknutím. Ale o tom jindy.

Moje knihovna má teď těsně pod 25 000 skladeb. Platím si již pár let iTunes Match, takže hudbu jsem nesynchronizoval mezi zařízeními už ani nepamatuji. V iTunes jsem občas koupil nějaké to album a jinak jsem jen a pouze skrze něj přistupoval ke své hudební knihovně. Mám v ní docela pořádek a ani po zapnutí Apple Music asi před týdnem se nic moc nezměnilo. jen jsem si musel vytvořit nové Dynamické playlisty, abych neztratil kontrolu nad tím, co je má vlastní hudba a co mám ve své knihovně pouze přidáno, nikoli však zakoupeno. Stejně tak mi přibyl playlist se skladbami, které sem si „osrdíčkoval“ a dal tak najevo Apple Music, že takové věci se mi líbí. Ergo když mi bude dávat Apple Music špatná doporučení, vím kam mám jít něco změnit.

Kromě toho, že na Macu běží iTunes jako po másle i při indexování obrovské knihovny a všechny principy jeho ovládání a fungování běží napříč celým systémem, mají iTunes jednu funkci, kterou naprosto miluju. SLOUPCOVÝ PROHLÍŽEČ. Jo. To je ten hlavní důvod, proč to používám. Ihned vidím poslední přidané soubory a celkově je tento způsob prohlížení knihovny to nejlepší, co znám. Vyhledávání funguje (na Fusion Drive v iMacu) perfektně rychle, playlisty mám uspořádané do složek a když si chci užít grafiku alba nebo prostě jen přistupovat ke své hudbě „jinak“ stačí se překliknout na jiné zobrazení a je to. Navíc je extrémně snadné mít vícero knihoven (nepříklad pokud člověk má osobní knihovu a pak další používanou při DJingu) a přepínání mezi nimi není zas taková bolest, jako u jiných správců hudby. V posledních verzích je také snadné přepínat mezi uživateli/Apple ID.

Sloupcový prohlížeč

Sloupcový prohlížeč

Nebudu to dále protahovat. Jen jsem chtěl poukázat na některé klady, které iTunes mají a zároveň objasnit svou pozici, ze které k nim historicky přistupuji. Souhalsím však s tvrzením, že je to neohrabaný moloch. Pro člověka, který používá všechny jeho funkce… Rozhodně. Ale jak jsem již řekl – pokud se podvolíte, nebudete ohýbat program způsobem, jakým nebyl zamýšlen a přestanete řešit „jak to ochcat“ a raději se ponoříte do jeho tajů, může vám velmi dobře posloužit.

Čekám jen, až se podobná revoluce, jako v hudebním průmyslu, stane i v tom filmovém a seriálovém. Pak se rád „podvolím“ i v tomto ohledu. Přiznávám, že zatím však filmy aspol. řeším „postaru“, tedy přes Finder a VLC.

A bonus na závěr: Zkuste si protřídit svou knihovnu, udělat si v ní opravdu pořádek a poté uspořádat doma nějakou oslavu a přátelům spárovat jejich iPhony s vaší knihovnou skrz aplikaci Remote. A voilá, jukebox jak z hospody je na světě. A pokud máte Apple Music, zábava to bude teprve dobrá.

PostWWDC15 era – jednání první

Taky jste to viděli? Jistota, zmatek i nabubřelé EGO? Tak si to vyjasníme…
Apple Music

Už jsem shlédnul něco komentů oslavných i hejtujících na webu. V čem vidím přínos pro muzikanty? Dnes mají slavní muzikanti Facebook, Instagram, Twitter, YouTube, SoundCloud. Pokud se tedy hudbou živí na 100%. Obhospodařovat tohle bojiště umí ale jen hrstka z nich. Velikáni to svěří do rukou expertům, se kterými má jejich nahrávací společnost smlouvu. Vznikají pak dublované účty (zejména Twitter), kde jeden vedou markeťáci a druhý muzikant sám. Docela šlušná mašinérie, nemyslíte? 

Apple Music do tohoto pole vstupuje a nabízí multiplatformní řešení (ano, Windows zatím opravdu nevidím jako něco zásadního). V podstatě část Facebooku a celý Twitter a Instagram v jednom. Rychlé, jednoduché, přímé. A to myslím, že je super. Zejména pro malé kapely. Hudebníci, kteří se pohybují kolem mě a mají i něco v iTunes, jsou zavaleni marketingovými věcmi, které si musí dělat sami. A to je blbý. Ideální cestou se zdá být právě @Connect. Mám novinku? BUM! Hodim jí do Connectu a lidi už si virálně obsah nasdílí na ostatní sítě. 

Coby náruživý hudební fanda už mám celkem zmatek v tom, co a jak a kde sledovat. Jen si to shrňme: 

  • Pro klipy a živáky chodím na YouTube. 
  • Pro zákulisní fotky na Instagram + Facebook. 
  • Pro rychlý novinky na Twitter. 
  • Pro poslech beta verzí před vydáním a stahování tracků na SoundCloud. 
  • Pro mixtapy a záznamy audia na Mixcloud a SoundCloud. 
  • Pro info o eventech na Facebook. 
  • Na právě vyjduvší alba/singly mě upozorňuje Spotify. 

Docela masáž pro hudebního nadšence. 

Jsem zastáncem sjednocování všeho možného a rozdrobenost některých služeb mi upřímně pije krev. Proto jsem rád, že něco podobného vzniká. Jestli to bude či nebude fungovat – takové spekulace asi nemají moc smyslu. Minimálně ne teď, kdy ještě služba nejede na 100%. 

Zase ty články z netu a co s nima…

Ovšem ne vše na poslední keynotě ve mě vyvolalo pozitivní pocity. Mluvím hlavně o Apple News. Jako… Super. Vypadá to skvěle, možnost se nechat zviditelnit je to určitě výborná a hlavně – každý web podporující RSS má možnost se nechat zaindexovat. A to se mi moc líbí. Ale jsou tu hlavně 2 věci, které mě tak trochu znervózňují. Flipboard je tou první. Ačkoli mi tato služba nevyhovuje úplně na 100%, v kombinaci s Twittrem funguje skvěle a částečně tím řeším svůj výše popsaný problém se sledováním tolika kanálů hudebníků. A druhou jsou Instant Articles na Facebooku. Facebook se stává synonymem pro internet „lidí“ a vypadá to, že teď budu coby čtenář řešit další ultimátní dilema. 

Kde konzumovat obsah?

Nedávno jsem tu o tom psal, není to vůbec jednoduché. 

  • Sdílené Odkazy v Safari (RSS aspol.)
  • Twitter
  • Facebook

Kéž by se Flipboard naučil i integrovat Sdílené odkazy.

A než se nadějeme, bude tu další služba, agregující různá média. Fungující opět trochu jinak, než zbytek. Dnes už nejde fungovat jen s obyčejnou RSS čtečkou. Obsah je různorodý a dnešní technologie nám umožňují si spolu se čtením věci i snadno doplnit krom statických objektů i o interaktivní prvky. A to je přeci super. Otázkou tedy zůstává, jak z toho ven. 

…to be continued

Jak se dostat k informacím, které vás doopravdy zajímají – ROZUZLENÍ

Tak aktuálně jsem se ustálil na následujícím workflow:

1) odebírám RSS feed ve Sdílených odkazech v Safari

– Zde si dovolím krátkou vsuvku. Tato cesta je sice pro mě nejpohodlnější, ale musím upozornit na některé její nedostatky. Zejména načítání článků probíhá dost neurvale (dokonce i WiFi). Nechápu proč. Taky nekonečný loading na iOS platformě je divný. Články už mám všechny načtené, ale kolečko se furt točí a točí… A navíc si feed nepamatuje svou pozici při scrollování na iPadu v režimu na výšku. Ale co už. Rychlé zprávičky čtu hned, kritérium pro odeslání do archivu je „nadčasovost“ článků. Tudíž zůstávám v obraze a zároveň neztrácím čas, když ho nemám. Tuhle cestu upřednostňuji i navzdory jejím nedokonalostem zejména proto, že na OSX při práci v Safari neustále vidím, co se děje (když chci). A to mi vyhovuje.

2) posílám do Pocket

– Tady bych se opět rád na chvilku zastavil. Readability je mi sice celkově bližší, avšak nenabízí přívětivé sdílení přímo z aplikace do Evernote. A to je klíčové. Tedy jediná věc, která rozhodla ve prospěch této služby. Škoda, mohlo nám to vyjít, Readability. 😦

3) cílová páska: Evernote (zůstává)

Flipboard šel tedy ze zařízení nadobro pryč. Alespoň prozatím. Moc rád bych se však němu někdy zase dostal. Uvidíme, co z toho bude… Dneře má u mě otevřené… Facebookovské tlačítko „Uložit“ mi tu straší pořád a stále mu chybí nějaké backend řešení. Není kde si pak články přečíst. Twitter jsem trochu „poladil“ a nyní funguje skvěle jako alternativní zdroj zpráv mimo mé oblíbené weby, které odebírám přes Sdílené odkazy.

Nakonec jsem tedy podlehl trendu. Hlavní důvod je jasný: fragmentace. Na tohle velké téma se zaměřím někdy v příštím (již rozepsaném) článku. Zde myšleno v kontextu toho, že složeb na ukladání článku offline je vícero (4 hlavní) a protože si trh zvolí jednu jako dominantní, její vývojáři jí věnují o to větší péči. Readability se mi neaktualizovala už asi od podzimu. Škoda. nedošlo k žádné změně, a že rozhodně je prostor na vylepšování. Třeba zmíněná integrace Evernote. kdyby trh nebyl fragmentovaný, ale naprosto jednotný a tudíž i monopolní, byl by v tomto ohledu klid.

Jak se dostat k informacím, které vás doopravdy zajímají

Přiznám se, že poměrně dost času strávím konzumací informací o tématech, které mě zajímají a neustále objevuji další a další nové okruhy. Nedávno jsem si uvědomil spirálovitý efekt tohoto počínání a rozhodl jsem se postupně rozbít své zažité postupy.Níže bych vás rád seznámil s některými možnostmi, které mi dávají smysl podle toho, jaký si zvolíte přístup.

Přístupy:

  1. „nechci nic prošvihnout“
  2. „vyzobejte mi hlavní články“
  3. „vyzobejte mi díky algoritmu články, co mě budou zajímat a předložte mi je v podobě, která mě baví“

A to je ten problém. Zatím jsem nenarazil na žádnou platformu, která by splňovala vše, co požaduji od ad. 3, ke kterému jsem nyní dospěl. Ale o tom až později…

  • Reeder (RSS + Readability)

Poté, co jsem objevil množství webů, které publikovaly tuny kvalitní četby, musel jsem je nejdříve zdlouhavě každý jednotlivý navštěvovat a to mě za chvíli omrzelo. Odebírání RSS kanálu nejnovějších článků byla ta správná cesta a na iOS není lepšího řešení, než Reeder 2. DOOPRAVDY. Jedná se o dost pokročilý nástroj na správu RSS, já osobně využívám jen asi polovinu z jeho funkcionality. Odebírám díky tomu všechny články z oblíbených webů, co vyjdou. Jednou týdně sednu, prostřídím to a co mě zajímá pošlu do Readabilty.

Readability byl původně JavaSkript, který vám z webu plného reklam udělal super čitelnou verzi článku a ještě ji uložil offline. Protože je open source, využívá ho i Reading List v Safari a Amazon ve svých Kindlech. Ne nadarmo. To co dělá, dělá fakt skvěle a jeho SDK je zaimplementováno i v Reeder 2, což umožňuje ve stejné aplikaci pomocí této služby mít všechny články offline k dispozici bez reklam.

Problém však nastane, když web nepodporuje RSS. Inu, dříve to řešil lajk stránky na Facebooku, po úpravě funkcionality však tuto pozici přebral Twitter a jeho featura tvorby seznamů. Jenže ani FB ani Twitter nejde kombinovat s RSS nějakým rozumným způsobem, aby měl člověk vše na jednom místě. Dokud…

  • Flipboard

Aplikace fungující jako personifikovaný střed informačního vesmíru. Bere VŠE. S RSS se ovšem občas trochu pere. Nevím doteď proč. V podstatě by mi tento koncept hrozně vyhovoval, kdyby… Kdyby se článek uměl rovnou přeformátovat díky SDK Readability (umí se pouze poslat do Readability a uložit v jejich cloudu pro offline čtení). No jo… jenže kdyby ji implementovali, určitě by tím ztratili silnou pozici ve vyjednávání s weby samotnými, které pro ně tvoří svůj „Flipboard friendly“ obsah a jiné věci. Takže kamarádčov. Hmmm.

Flipboard si také zakládá na tvorbě „tématických kanálů“, které jsou super, ale třeba o Apple neexistuje žádný, který by vyfiltroval balast, návody pro začátečníky a podobné kravinky a předložil pouze relevantní čtení pro lidi, kteří se o téma zajímají.

  • Facebook + „Uložit“ + Paper

Facebook představil v nedávné době funkci, která mě naprosto rozsekala a od té doby jsem na ní v podstatě závislý. Pod malou šipkou vpravo nahoře u každého příspěvku najdete „Uložit…“. Cokoli vidíte se vám uloží do seznamu, který najdete v menu vlevo ve Feedu (položka „Uloženo“). A to je prostě pecka. Už neřeším, že mi něco unikne, protože sedím na přednášce nebo vjíždím do tunelu metra. Prostě si to jen uložím.

Zde si dovolím opět zlou narážku na téma fragmentace trhnu. Máme tu již zavedené fungující systémy (Readability, Pocket, Evernote,…), které zvládají ukládání a všechno velmi dobře. A Readability je open source. tak proč sakra tvořit nové věci místo přispění na rozvoj těch stávajících? Ach jo…

Na tomhle mě pak jen štve, když jednou za čas sednu ke kompu, vytřídím ty uložené položky a zahltí se mi Readability List „novými“ články. Ale co naplat.

Hodně jsem doufal, že se Facebook dokope k tomu, aby nám v Banana republika Czecho zpřístupnil jejich app Paper (ano, tu která měla problémy s Paper od studia 53) pro konzumaci novinek z Feedu i odjinud. Zatím tu máme jen kontextové články u příspěvků a na iOS iPad verzi appky v horizontální poloze uvidíte vpravo taky rádoby kontextový zpravodajský Newsfeed. Ale jinak kde nic tu nic. God blessed America…

  • Twitter

Nejlepší způsob jak zůstat na vrcholu informační pyramidy a být stále v obraze. Jenže chtě nechtě… To je trochu moc. Díky integraci Pocket SDK si můžete článek odeslat do Pocketu a díky IF (dříve IFTTT) nastavit pravidlo jako v Automatoru (in new story in pocket, send it to Readability) – pozor, články se vššak kopírují, nikoli synchonizují! Takže se vám v Pocket budou hromadit )asi nic proti ničemu ale).

  • YouTube

Bezedná studnice videí všeho druhu. Jejich informační hodnota se různí, ale díky killer feature „Watch later“ to není problém. Používám, doporučuji. Někdo zase razí spíše teorii, že ukládá vše do Pocket. I videa. To záleží, kdy a kde konzumujete video obsah a kdy a kde články. Pro mě tato metoda smysl nemá, protože má praxe je spíše „články v MHD, video v posteli“.

  • Pocket

Proč tak upřednostňuji Readability před Pocket? Pocket vám článek neumí převést přímo. Umí ho jen přeformátovat a uložit. Readability už přímo vezme článek z RSS, odprezentuje vám ho (třeba) v Reeder 2 v hezké podobě a pak nabídne jeho uložení. Šetříte data a oči před reklamami (ano, chápu jejich význam ale samozřejmě je nemám rád jako nikdo kromě inzerentů). Nemá tedy žádné benefity, které bych v jeho free verzi potřeboval.

  • Evernote

Ano, jsou tací, kteří užívají Evernote fce uložení „Simplyfied Article“ coby svou Reed Later službu. Já to však vnímám až jako archiv. Tzn. moje worflow je následující:

  1. RSS do Reeder 2 (již upraveno pomocí Readability)
  2. články protřídím a co mě zajímá jde do Readability
  3. čtení delších článků přímo v Readablity
  4. archivace vybraných článků v Evenote (@INBOX)
  5. otagování článků a roztřídění

  • Safari + Sdílené odkazy + Seznam četby + Čtečka (+ Readability + Evernote) = SPÁSA?

Nedávno jsem začal více zkoumat možnosti Safari a možná jsem vyřešil problém s kombinováním odběrů z ze zdrojů podporujících i nepodporujících RSS – SDÍLENÉ ODKAZY!

Ještě to nemám úplně vytestováno, ale…

  1. Vše co chci odebírat jsem naskládal do Sdílených odkazů (bohužel nejde filtrovat témata, ale jde vyhledávat)
  2. Světe div se je tam toho kopa

Teď už tedy jen přijít na způsob, jak nejlépe filtrovat výsledky.


Tento článek mám rozepsaný již dlouho a postupně ho doplňuji. Tak tedy… 🙂

Nyní když si chci číst zpávy, zapnu:

Safari-Bookmarks-Sdílené odkazy, klik, spustím si režim Čtečky a jedu kontinuální stream novinek…

Cokoli mě zaujme letí do Readability.

Opět to není spásonosné a dokonalé řešení (chybí mi náhledy titulků před otevřením článku s možností jejich přeskočení atd.), ale zase není úplně k zahození. Poskytuje mi alespoň backup všech mých preferovaných odběrů, takže teď můžu svobodně testovat případné další postupy…

Už tedy jen zbývá vyřešit problém „témat na míru“. Dosavadní služby pro mě fungují podobně jako doporučování hudby u Spotify. Dobrý, ale není to přímo „na tělo“. Chybí mi to stav, který popisoval Tim Cook při zkoušení služby Beats Music. Chci, aby mě to vtáhlo, abych zůstal vzhůru a četl, aby se algoritmus s každým přečteným článkem naučil něco nového o mě. Zde čekám na revoluci…

Nástěnka aplikací „the best of“

Často dostávám otázky ohledně mých oblíbených aplikací. Co používám, co mi funguje apod. Tak jsem na to zřídil nástěnku, kam připnu všechny zajímavé appky, u kterých vývojáři zamakali na funkčnosti, designu a zpracovali tak svůj dobrý nápad.

Proklik tu: Apps 2love.

A jen tak by the way… sbírám aktivní followers, tak se nebojte a odebírejte!

Jak začít s čajem a nezbláznit se – NÁDOBÍ

V prvním dílu tohodle mini seriálu o čaji se mrkneme na to, jak vybrat cenově dostupné nádobí vhodné pro všechny čaje a halvně (!): jak vybrat takové, které ani po letech nebudete muset vyhazovat, protože se vyprofilujete (co se nádobí týče) jiným směrem. Nebudu se zaobírat tedy tou nejlevnější variantou (vyjde to cca něco přes 3000), hlavním kritériem bude „udržitelnost“ setu a jeho „praktičnost“. Není nic hezčího, než se po letech opět a stále navracet ke svému „začátečnickému“ setu a vzpomínat na staré dobré časy…

Mnoho letitých čajařů možná potkalo to, co mě. Při vzpomínce na své první nádobí pocítili rozpaky. Buď bylo něčím tak zajímavé, až se to „něco“ časem okoukalo, nebo se při svém výběru nechali unést designem a praktičnost výrobku šla stranou. Přesně tyto dvě věci mne potkali, a tak si říkám… Proč se nepodělit o své strasti, aby nepotkaly i budoucí pijáky.

A abych nezapomněl! Příští díl bude o čajích pro začátečníky a jak jednoduše zvolit svůj referenční materiál číslo jedna.


1) osobní miska – max XY Kč 🙂

Nejlepší začátečnická varianta je glazovaná větší záležitost, která nebude mít nejtenčí střep a tak jí užijete i zabalenou v batohu na cestách. S glazurou se dá hodně vyhrát, takže bych se držel designově „při zemi“. Někdo preferuje menší misky, užívané na „srkačku“ třeba při čínském gong-fu. Jejich nepraktičnost však tkví v tom, že když máte po ruce JEN konev a misku, čaj si nikam neslejete a to nebývá úplně chutné řešení. K sehnání požadované misky zkuste zkouknout třeba Fler.

2) misky pro hosty – á 75 Kč

Za mě můžu říct, že dvoustěnné skleněné misky snad ještě nikdy nikoho neurazily. Když budete čajovat se začátečníky, možná je překvapíte a když s letitými pijany, rozhodně je neurazíte. Udrží dlouho teplo a to se prostě počítá!

3) osobní konev/zhong – max 400 Kč

Je fajn, když si dáte tu práci a seženete něco, co bude objemově shodné nebo alespoň podobné vaší osobní misce. A materiál? U zhongu doporučuji bílý střep bez motivu a pro konev sklo (se sítkem v podobě pružinky). Jednoznačně. Uděláte v tom vše a užijete si i barvu nálevu (v případě, že nemáte slejvátko).

4) konev pro hosty – max 400 Kč

Volil bych nějaké větší sklo s pružinkou. Třebas kolem 250 ml. Ať host vidí, co pije.

5) slejvátko malé – max 350 Kč

Velikost samozřejmě záleží od velikosti vaší osobní konve. Mě se ale nejvíce osvědčilo dvoustěnné skleněné slejvátko. Jeho cena je zde naprosto opodstatněná. Drží teplo, nepálí a vypadá skvěle.

6) slejvátko velké – max 350 Kč

Pokud konev pro hosty má 250 ml, slejvátko bych vzal adekvátně velké k tomu. Ve větších velikostech se dvoustěnné shání těžko, takže bych zůstal u klasického skla. Nic víc, nic míň.

7) čajové moře? NE! -> podložka a odpadní mísa – cca 0 Kč

Čajová moře jsou krásná. To bezesporu. A taky poměrně nákladná. Pokud si ale člověk dá pozor, co kam leje, není důvodu se obávat sáhnout po obyčejném kusu dřeva. Takové masivní prkno s výraznou letitou strukturou po letech čajování získá neskutečně sexy patinu… Člověka to navíc naučí „nebryndat“. Pokud si nejste jistí v rukách, zvolte nějaký lakovaný tácek se zvednutým okrajem. Pokud se chcete ale jen „posychrovat“, kupte nějaký ten hezký ubrousek a s prknem vhodné velikosti vyražte světlým zítřkům. Že není doma kam slejvat odpadní vodu a házet listí? Mísa vhodného objemu vyhovující vašemu vkusu tohle může snadno napravit.

7) louhovačka ideálně 0,7l – max 150 Kč

Tajemství všech českých čajoven. Ona posvátná mantra zní SIMAX. Firma vyrábějící skleněné výrobky všeho druhu, jejímiž největšími tuzemskými zákazníky jsou podle mě čajovny. Prodávají konve všech velikostí, tvarů a navíc… mají i „punkové“ záležitosti jako set cukřenky a mlíčenky, který používám coby slejvátko a sklenku na whiskey. Až budete vybírat, držte se v sekci produktů vyrobených pouze ze skla (bez kovu a plastu). Tenhle obchod mám rád…

8) konev ideálně 0,6l – max 700 Kč

Zde opět záleží na vkusu. Někdo pořídí konev stejnou, v jaké louhuje a víc nic neřeší. Já bych ale volil něco keramického, uvnitř glazovaného o objemu podobném, jako bude mít louhovačka (tedy od 0,5 do 1,5l). V Čechách je spousta zajímavých keramiků, takže váběr nechám na vás…

9) náčiní – max 100 Kč

Dvě slova – JEMNÉ SÍTKO. Hotovo. To kdyby se vám náhodou zachtělo si udělat bylinku nebo nějaký japonský čaj.

A teď běžte googlit a obcházet obchůdky! A hledat keramiky. A cestou vemte i nějaký ten čaj! A neseďte furt u toho kompu safra…