Tajemné Kobuleti

Od kamaráda Petra Siče jsem nedávno dostal ctí a darem nenápadný pytlíček s jeho vlastním čajem. Abych se pravdu přiznal, uplně jsem zapomněl, co že to vlastně má být a tak jsem si řekl, že to připravím “po svém“, abych viděl, jak se to chová. A tak jsem odstartoval jedno úterní pošmourné odpoledne, které si přímo říkalo o nějakou divočinu.

Krásný „raw“ domácí list. Je vidět, že tento čaj byl vytvořen rukou, ze které do něj přešlo mnoho. Příběh, energie, nezkušenost, láska. Suchý list sám o sobě vypadá jako list kvalitnější černé Gruzie s tím, že první známkou domácí zpracování pro Vás mohou být drobné úlomky větviček, které z hromádky čaje vykukují. Voní lehce, nevtíravě, pečeně. Když jsem ho spařil v konvičce, vykouknul už trochu odvážněji a ukázal se ve své chlebovité podobě. S hodně kváskem. Jak list chladne, citrusovitá kyselost kvásku se dostává do hlavní role a upozaďuje původní oříškovou chlebovitost. Už jdu ale zalévat, takže teď přijde na řadu to nejdůležitější – chuť!

Chladím vodu, ale nebaví mě čekat. Vlastně chladím jen tak ze zvyku a možná trochu z opatrnosti. Říkám si, že ke Gruzii patří i trocha toho punku, takže když teploměr ukazuje 87 stupňů, kropím to na list. Pěkně bez proplachu. Věřím, že Petr si dal záležet a udělal to čistě a správně. Již dávno jsem upustil od přesné přípravy čajů a snažím se ke každému listu přistupovat jako k individuu. Proto louhuji tuhle krásu prostě… „chvíli“ (rozumněj třeba 20s). Množství listu jsem také neřešil, vždy dávám „hrst až dvě“ podle velikosti listu. Pro tento jsem zvolil dvojhrst jak se patří – list byl dostatěčně velký.

Samotný nálev mi voní jako karamelové bombónky nebo jakési cukrové sladkosti z poutí. Celé mě to svým příběhem unáší jakoby do prostředí kolotočářů. Barva čaje přesně odpovídá nějaké tmavé kníraté tváři, které jsem v dětství vídával na okraji Prahy u cirkusu a vždy mě tak fascinovali svou drsností. Možná by bylo vhodnější tvrdit, že barva odpovídá pleti Gruzínců, ale to bych Vám tu nevyprávěj, jak na mě čaj zapůsobil…

A je to tady… Takhle připravený je prostě božský. Dojmy při prvním napití – lehkost, střídmost, trochu kyselinka (co ale nesvírá) a vše jakoby zachyceno v síti z Hojichy. Dojem z toho mám však celkově lepší a rozhodně mě to zajímá natolik, že dělám druhý nálev (což se o Hojiche říci nedá). Tentokrát už listy nešetřím a rvu to na ně rovnou z termosky. Při otevření konvičky se však zarazím a chvíli čichám… List se ještě pořádně nerozbalil, to je fajn. Aspoň mi zbyde na ten druhák komplexní dojem. Ale ta vůně… Jakoby medová, ale přitom opravdu „heavy“ zemité prvky. Čaj už je ale trochu vychladlý, takže ještě počkám na druhý záliv, kdy hned přičichnu. Tentokrát se nenechám unést nedočkavostí a budu svědomitě nejdříve očuchávat.

Je zalito a čekám. Mezitím dopíjím zbytek prváku a rozmýšlím, co se s tím stane, když tomu dám napodruhé více času… 🙂 Po asi minutě už potřebuju čaj mít v puse, takže prostě slívám a nehledím na experimenty. Vychutnávám si, jak se s přibývajícím čajem ve slévátku zahušťuje barva mění ze světlounce nahnědlé, až do barvy lesního medu. Ale rychle k listu, než vychladne!

Tady je ještě hodně prostoru na zlepšování. Za tepla list vydává méně citrusové vůně, ale o to více se v něm projevují nedokonalosti a nezkušenost. Od pohledu je vidět převážně 2 typy listů a nějaké ty stonky. Vůní je sice poměrně výrazný, ale pokud by se lehce upravil postup zpracování, určitě by se v ní projevily i lehčí tóny přívětivějšho rázu. Ale s odstupem několika minut dávám více na celkový dojem, který vychází výborně. Vlastně mi vůně mokrého listu nikterak nevadí a rozhodně nekazí konečný výsledek. Spíše dokazuje, že tento čaj a jeho tvůrce mají před sebou dlouhou a skvělou budoucnost plnou vývoje. Rozhodně je na co se těšit!
Druhý nálev má aroma vyvážené, řekl bych až vynikající. Chuťově vychází více do kysela, což vítám jako příjemnou změnu. Očekávaná hořkost se kupodivu nedostavuje a tak piju a piju a piju, až už je mi fajn a vyrážím po „zimním“ počajomírovém spánku do práce.

Třetí nálev už je pak jen do půlky konvičky a na 3 minuty. Po cestě do práce, kdy dokončuji tento textík mám ještě stále v ústech skvělý aftertaste. Celková spokojenst. Díky Petře za krásný start do nového dne a jen tak dál…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s