Cesty čajových koní

Náhled obyvatel Centrální Asie na čaj byl vždy velmi praktický. V klášterech pomáhal udržovat mnichy v bdělém stavu a se svěží myslí, na venkově pak díky obsahu vitamínů vyvažoval převážně masitou stravu. V leckterých oblastech se stal jediným nezávadným zdrojem tekutin díky převařené vodě. Díky lisování do tvaru cihlel byl vhodný na cestování, čehož využívaly kočovnické národy po celý rok. Své místo měly čajové cihly i v ekonomice – coby zboží i platidlo putovaly z Číny do Tibetu, Mongolska a dále až do Ruska v pravidelných intervalech již od 7. století.

Tibetský čaj („bö ča“) je nápojem i pokrmem v jednom. Samotné listy se vaří klidně i několik hodin v kotli a z něj se pak hotový výluh přelije do máselnice, kde se spolu s máslem a solí utluče a rozmíchá. Vzniklý nápoj je esenciálním prvkem tibetské kultury a pohostinnosti. Díky jeho enormní spotřebě se z Tibetu a Mongolska stal obrovský trh, který bylo potřeba nasytit. Toho využili čínští obchodníci a od dob dynastie Chan (2. stol. př. n. l. – stol. n. l.) začali propojovat oblasti Yunnanu a S-čchuanu se západem. Čínští císaři si v téže době oblíbili rychlé koně (nejen) z Mustangu a to dalo vzniknout nejdelší obchodní stezce své doby, která měřila přes 10 000 km.

Po celé své trase a všech svých ramenech a odbočkách dala Cesta čajových koní vzniknout velkému množství obchodních uzlů a výrazně posílila ekonomickou situaci ve všech západních regionech. Díky své nedostupnosti a obtížnému terénu se karavany staly jedinou možností, jak překonat masivní horské hřbety. Čaj v Tibetu zprvu figuroval coby medikament ve velmi omezeném množství a pouze jako luxusní zboží. V této době Čína čelila několika rebéliím a rozvoji obchodu, což si vynutilo onen nákup kvalitních koní. Oboustranně výhodný obchod byl v pozdějších dobách regulován jednotlivými vládami a ošetřen smlouvami. Konec obchodní dopravy po této trase nastal s rokem 1957, kdy Čína začala investovat do budování silnic a železnic spojujících Čínu a TAO.

Doporučená četba: SELENA AHMED, MICHAEL FREEMAN: The Tea Horse Road: China’s Acient Road to Tibet, River Books Press Dias A C, 2011

ZDROJ: Wikipedia





Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s