Dojmy z Apple Special Event 2015

Tak je to za námi. Ale více nás toho očividně ještě čeká…

Předmě: 13″ iPad s ultra přesným stylusem, který je propojený s celým systémem – to chceš. Zároveň se však podařilo zachovat „finger-style“ ovládání a Apple Pencil je tak pouze cool nástrojem pro lidi, kteří ho ocení. Druhá polovina lidí, co si koupí tuhle našlápnutou placku to vezme spole se Smart Keyboard. A proč? Na co je vám větší plocha, když 9,7″ je z mojí zkušenosti ideální úhlopříčka? No je to jasné. Apple přehledně (KONEČNĚ!) rozdělil své portfolio a ten „starý dobrý“ Apple, který myslí na profíky (série Pro), částečně kreativní konzumenty (série Air) a konzumenty (série Mini + MacBook). A podle toho nabízí i příslušenství. Kdo si koupí plnohodnotnou klávesnici k obřímu dotykovému displayi, než aktuální majitel MacBooku a iPadu Air 2. Takový ten nomádský pisálek… A kdo si koupí stylus za 100$? No ten, co je graficky aktivní. Někdo může namítnout: „A na co mám asi jako Photoshop, Autodesk a další nástroje na svým výkonym notebooku?“ Apple ale jasně ukázal přidanou hodnotu. Jedna A4 placka, jedna tužka a tvořim kdekoli, kdykoli. Výkon na úrovni lepšího notebooku, takže argumenty typu „Tabletové verze SW jsou odlehčené desktopové varianty s omezenou funkcionalitou.“ jsou tytam.

Úplně slyšim ty odpůrce („jobsofily“), kteří budou tvrdit, že stylus a velký/malý tablet jsou naprd, stejně tak jako větší iPhony. Kulový. Konečně máte možnost výběru. Tři produktové série (Mini, Air, Pro) doplněné o několik stand-alone masterpieců hardwaru (např. iMac, MacBook, Apple Watch). Portfolio se konečně logicky uceluje. Copak jste si mysleli, že Apple bude navždy vyrábět jeden tablet/telefon, který padne všem? Jste si vědomi toho, že iPod byl zpočátku také pouze jediný?

A teď závěrem… Apple šikovně využil své pozice a už se téměř dostal do pozice, kde jsem si ho představoval před několika lety. Už dospěl. Po masivním osekání a restartu za Jobse konečně nastoupil nový Apple. S jasnou vizí a v podstatě pravý opak dosavadního působení Googlu. To je firma, která doteď bojovala s otřesným UI a chrlila jeden úžasnější nápad za druhým, které ale byly nehotové a dříve či později se jich zbavovala a zbavuje. Ano, jsou to inovátoři, ale stále se perou se svou minulostí. Fragmentace, to je halt démon… Velmi podobně na to dojem Microsoft. Konečně až nyní pod novým leaderem dostává jesnějí „cloud-first“ vizi. Google po redesignu také začíná nabírat nový směr a díky restrukturalizaci už nebude samotná značka „Google“ tolik spojována s nevydařenými experimenty (avšak častokrát velice úžasnými). Apple má již tento restart za sebou, což mu dává jistou výhodu a „fresh new look“. Je dobré si tyto věci uvědomit společně a v kontextu. Přeci jen technologický trh není „pouze Apple“ a opensource komunita. to ostatně elegantně dokázal sám Apple i na konferenci, když pozval na pódium kluky z Microsoftu (kteří prý něco vědí o produktivitě) a v podstatě tak potvrzuje vše, co jsem popsal výše.

Takže. Ačkoli Material Design je pro mne opravdu „sexy“ záležitost a inovativní přístup Microsoftu k operačnímu systému (který ovšem značně kopíruje styl Applu při přechodu na OSX), službám a hardwaru mě vskutku fasinuje, stále zůstanu věrný prý předraženým produktům (ačkoli jsem si vždy myslel, že 100% marže je základem fungujícího businessu – tak nevím, co všichni mají) jablečné firmy. Velice rád bych uspořádal debatu s nějakým googlákem a microsofťákem, kteří mají vkus a vědí i něco o širším technologickém kontextu. Někdo dobrovolně? 🙂

P.S. A ta telka mě fakt nadchla!

iTunes usecase – není to zas taková hrůza jak se říká

Rozhodně nelze tvrdit, že iTunes jsou bezchybným kusem softwaru pro správu hudební knihovny. Avšak vyzkoušel jsem asi desítku různých jiných správců hudební knihovny a nakonec jsem zvolil nejmenší zlo, jak se říká.

Vezmu to opět od začátku, jak bývá mým dobrým zvykem. Když jsem ještě používal Windows, skvěle mi fungovala klasická stromová struktura složek a souborů, uložená kdesi na externím HDD. Jenže to bylo v době, kdy se „empétrojky“ stahovaly po jedné z pochybných serverů a celá alba či diskografie jsem tehdy moc neřešil. To se ovšem začlo rychle měnit. Pirátil jsem o 106 a nakonec to vedlo k tomu, že jsem měl asi půl giga hudby, kterou jsem nikdy neslyšel. Na střední jsem si pomalu začal uvědomovat, že by bylo asi lepší fakt za hudbu tomu umělci něco zaplatit a s brigádami a startem iTunes Store v ČR jsem začal hudbu nakupovat. Asi tak jednou za půl roku jedno album a zbytek klasicky na CD. S koupí prvního MP3 přehrávače jsem zjistil, že by asi bylo fajn mít v ID3 tagu taky něco jinýho, než „TRACK 03“, „UNKNOWN ARTIST“ nebo moje nejoblíbenější „www.anymp3download.ru“.

Zrovna ve stejnou dobu jsem zjistil, že existuje něco jako iPod a že to hravě strčí do kapsy můj tehdejší „nejlepší MP3 přehrávač na trhu“ (nebudu jmenovat). Ještě jsem se rozhodoval, jestli si nekoupit Zune od Microsoftu. dost se mi líbil. Ale nakonec to vyhrál iPod Nano 2. generace a já tudíž potřeboval iTunes pro Windows. Tehdá mi to přišlo hrozný, protože vyplňovat všechny ty názvy byla fuška. Ale vyplatilo se. Hlavně jsem se u toho naučil pracovat s iTunes a některé principy se mi natolik zalíbily, že jsem začal koketovat s myšlenkou na koupi Maca. S prvním iPadem jsem věděl, že na Woknech zůstat nechci a vyčkával na vhodnou chvíli k nákupu. Mezitím mi přistálo v ruce bazarové 3GSko a iTunes Match, což pro mě byla naprosto úžásná služba. Samotné iTunes jsem jinak na nic jiného krom hudby nevyužíval. Záloha a synchronizace přes WiFi a do iCloudu všech mých zařízení fungovala sama, takže no stress. Jen občas jsem si poslal do iPadu filmy.

Všechno mi ale došlo až po switchi na iMac před asi třemi lety. Apple v iTunes pro Windows používal principů, na kterých je postaven OS X. Tedy je jasné, že user experience na Windows nikdy nemohl a nemůže být takový, jaký by si uživatelé přáli. A konečně jak to tedy vypadá dnes?

Důvodem mojí obhajoby iTunes je hlavně rychlost. Ano chápu, že to má takovou spoustu funkcí, že to vypadá hrozivě a první nastavení je dost hrůza. Nic příjemného. Ale po čase je to jednoduché. Pokud chcete používat produkty Applu, nejjedoduším způsobem je „podvolit se“. Je to ideální pro ty, kteří nechtějí řešit způsoby, jakým pracují, ale chtějí prostě pracovat. Jako bývalému Woknaři, co modifikoval snad každou píď XPček mi taky chvíli trvalo, než jsem si zvyknul. Je to ale jednoduché. Všude platí, že jakoukoli práci se soubory provádíte skrz nějaký program. Finder alias Průzkumník není téměř potřeba. Podobně jsou časté problémy s pravým kliknutím. Ale o tom jindy.

Moje knihovna má teď těsně pod 25 000 skladeb. Platím si již pár let iTunes Match, takže hudbu jsem nesynchronizoval mezi zařízeními už ani nepamatuji. V iTunes jsem občas koupil nějaké to album a jinak jsem jen a pouze skrze něj přistupoval ke své hudební knihovně. Mám v ní docela pořádek a ani po zapnutí Apple Music asi před týdnem se nic moc nezměnilo. jen jsem si musel vytvořit nové Dynamické playlisty, abych neztratil kontrolu nad tím, co je má vlastní hudba a co mám ve své knihovně pouze přidáno, nikoli však zakoupeno. Stejně tak mi přibyl playlist se skladbami, které sem si „osrdíčkoval“ a dal tak najevo Apple Music, že takové věci se mi líbí. Ergo když mi bude dávat Apple Music špatná doporučení, vím kam mám jít něco změnit.

Kromě toho, že na Macu běží iTunes jako po másle i při indexování obrovské knihovny a všechny principy jeho ovládání a fungování běží napříč celým systémem, mají iTunes jednu funkci, kterou naprosto miluju. SLOUPCOVÝ PROHLÍŽEČ. Jo. To je ten hlavní důvod, proč to používám. Ihned vidím poslední přidané soubory a celkově je tento způsob prohlížení knihovny to nejlepší, co znám. Vyhledávání funguje (na Fusion Drive v iMacu) perfektně rychle, playlisty mám uspořádané do složek a když si chci užít grafiku alba nebo prostě jen přistupovat ke své hudbě „jinak“ stačí se překliknout na jiné zobrazení a je to. Navíc je extrémně snadné mít vícero knihoven (nepříklad pokud člověk má osobní knihovu a pak další používanou při DJingu) a přepínání mezi nimi není zas taková bolest, jako u jiných správců hudby. V posledních verzích je také snadné přepínat mezi uživateli/Apple ID.

Sloupcový prohlížeč

Sloupcový prohlížeč

Nebudu to dále protahovat. Jen jsem chtěl poukázat na některé klady, které iTunes mají a zároveň objasnit svou pozici, ze které k nim historicky přistupuji. Souhalsím však s tvrzením, že je to neohrabaný moloch. Pro člověka, který používá všechny jeho funkce… Rozhodně. Ale jak jsem již řekl – pokud se podvolíte, nebudete ohýbat program způsobem, jakým nebyl zamýšlen a přestanete řešit „jak to ochcat“ a raději se ponoříte do jeho tajů, může vám velmi dobře posloužit.

Čekám jen, až se podobná revoluce, jako v hudebním průmyslu, stane i v tom filmovém a seriálovém. Pak se rád „podvolím“ i v tomto ohledu. Přiznávám, že zatím však filmy aspol. řeším „postaru“, tedy přes Finder a VLC.

A bonus na závěr: Zkuste si protřídit svou knihovnu, udělat si v ní opravdu pořádek a poté uspořádat doma nějakou oslavu a přátelům spárovat jejich iPhony s vaší knihovnou skrz aplikaci Remote. A voilá, jukebox jak z hospody je na světě. A pokud máte Apple Music, zábava to bude teprve dobrá.